Letošní škola v přírodě 2B a 3.A na Božím Daru v penzionu Daniela začala trochu netradičně — předpověď počasí připomínala spíš začátek března než polovinu května. Teploty kolem nuly, déšť, sníh… prostě všechno, co si člověk obvykle nepřeje, když balí kufr na hory.
Děti byly ale natěšené. Tedy většina. Některé se těšily až moc, jiné měly v očích směs zvědavosti a obav — přece jen to pro ně bylo poprvé bez rodičů.
Ani počasí nás nezastavilo. Každý den jsme vyrazili na výlet, ať padal déšť, sníh nebo kroupy. Prošli jsme Ježíškovu cestu, vyšlápli na Boží vyhlídku, podívali se do božídarského rašeliniště a zvládli i výstup na Klínovec, kde nás příroda odměnila pořádnou dávkou krup. Děti to ale braly sportovně — pro některé to byl zážitek, který budou vyprávět ještě dlouho.
V penzionu jsme se měli skvěle. Jídlo bylo výborné a personál úžasný — s trpělivostí a úsměvem zvládali všechny naše dětské i učitelské vrtochy.
Každé dopoledne jsme se věnovali matematice a češtině, takže i přes výlety a program děti neztratily kontakt se školou.
Rána začínala (ne)oblíbenou rozcvičkou, která některým dodala energii a jiným spíš chuť vrátit se do postele. Občas se objevily i trestné kopečky pro ty, kteří zapomněli na pravidla — ale brali to sportovně.
Po obědě následoval tradiční (ne)klid, který měl někdy k „klidu“ opravdu daleko.
Večery jsme trávili společně — měli jsme táborák s kytarou (ano, uvnitř, ale i tak měl skvělou atmosféru), diskotéky, talentovou show i maškarní bál. Děti se do všeho vrhly s nadšením a energií, kterou bychom si jako učitelé občas rádi půjčili.
Hodnocení dětí je jednoznačné — chtěly by jet znovu, nejlépe hned a někteří by prý ani neodjížděli domů. To nás samozřejmě potěšilo… i když přiznáváme, že my dospělí bychom už asi další týden nezvládli 🤣🤣🤣🤣
Celkově to byla krásná, živá a nezapomenutelná škola v přírodě, plná zážitků, smíchu a společného času, který dětem i nám zůstane v hlavě ještě dlouho.
